Jdi na obsah Jdi na menu
 


Polonéza Oginského - Divadlo Na zábradlí (Táňa)
(Nikolaj Koljada)

Premiéra: 15.10.2008
Režie: Jan Frič
Překlad: Gabriela Palyová
Jazyková spolupráce: Ekaterina Bartáková
Dramaturgie: Ivana Slámová, Zdeněk Janáček
Scéna: Nikola Tempír
Kostýmy: Radka Vyplašilová
Hrají: Gabriela Pyšná / Táňa; Ladislav Hampl / Dima; Josef Polášek / Ivan; Natália Drabiščáková / Ludmila; Leoš Noha / Sergej; Vladimír Marek / Dejvid; Ivan Voříšek / Houser;

 

ObrazekAnotace
Ruská komedie s divokou americkou expanzí.
Zima, leden, současnost, třípokojový byt v centru Moskvy.

Nikolaj Vladimirovič Koljada (1957, současný ruský dramatik): „Na první stránce se musejí osoby navzájem pojmenovat – divák musí vědět, jak se kdo jmenuje. První stránka také musí dát odpověď na otázku, proč se všichni sešli na jednom místě, co se odehrálo do otevření opony. „Výchozí setkání“ - už jsem své studenty tímto svým termínem zmučil. Studenti to žertem nazývají „bezvýchodné setkání“… První dějství musí být delší než druhé – tak je uzpůsoben divák. A na konci prvního dějství se nutně musí zařvat, zakřičet, rozrušit se, aby divák o přestávce neodešel.“

 

 

W. Shakespeare: TROILUS A KRESSIDA - Divadlo Na Zábradlí (Kressida)

Premiéra: 27. listopadu 2006
Režie: Jiří Pokorný
Překlad: Jiří Josek
Dramaturgie: Ivana Slámová
Scéna: Jan Štěpánek
Kostýmy: Jana Preková
Hudba: Michal Pavlíček
Pohybová spolupráce: Karel Basák

ObrazekShakespearova dramatizace řecké báje o trojské válce patří k jeho nejzáhadnějším dílům. Sám základní ráz hry vzbuzoval od počátku nejistotu, ke kterému dramatickému typu vlastně přísluší. Původní vydání z roku 1609 ji označilo jako historii, ale pisatel úvodního listu ke čtenáři ji velebí jako nejvtipnější ze všech jeho komedií. První vydavatelé Shakespearova dramatického díla (1623) ji chtěli vložit za Romea a Julii, ale nakonec ji v rozpacích anebo z technických příčin umístili na rozhraní mezi historické hry a tragédie. Dnes je řazena do tzv. Shakespearových „problémových“ her. Troilus a Kressida je komedie pro ty, kdo myslí a tragédie pro ty, kdo cítí.

 

Cesta do Bugulmy- Divadlo Na zábradlí (Jerochimová)
(Jáchym Topol)

Premiéra: 15.6.2007
Režie: Jiří Pokorný
Dramaturgie: Ivana Slámová, Zdeněk Janáček
Scéna: Petr B. Novák
Kostýmy: Katarína Hollá
Hudba: Michal Pavlíček
Hrají: Miloslav Mejzlík / Jiří; Vladimír Marek / Eman; Ladislav Hampl / Jeník; Marie Spurná / Doktorka; Kristina Maděričová / Karla; Gabriela Pyšná / Jerochimová; Michaela Zemánková / XX. století; Ivan Voříšek / Chlap u pramene; Dominik Ivanys/ Voják NATO; Tomáš Novotný / voják NATO; Jakub Myslín / Simbirjak; Daniel Soedjoko / Simbirjak;

ObrazekRequiem za východní Evropu. Hra se odehrává za jakési války, kdesi na území Ruska a v – zřejmě blízké – budoucnosti. Většina postav, které ve hře vystupují jsou buď kati (otec, děd, soudružka Jerochymová), nebo zaměstnanci v pitevně (česká a německá doktorka). Všude kolem ční zmrzlé hory mrtvol, pozůstatek letitého provozu sovětského gulagu. A všichni čekají na jakési apokalyptické zmrtvýchvstání.

Nominováno na českou Hru roku 2007 v Cenách Alfréda Radoka.

 

W. ZJISTIL, ŽE VÁLKA JE V NĚM - Divadlo Na Zábradlí

Premiéra: 24. dubna 2005 
Derniéra 22.2. 2006
Režie: Jiří Pokorný

Dramaturgie: Zděněk Janáček a Ivana Slámová
Scéna: Petr B. Novák
Kostýmy: Kateřina Štefková
Hudba: Petr Hromádka

Tělo W. uvízlo někde mezi životem a smrtí a v kontaktu s postavami nejen reálného světa hledá odpověď na svou budoucnost i smysl své minulosti.

 

 

 

 

 W. zjistil že válka je v něm je existenciální komedie, se kterou přijdete do kómatu

 

E.F.B. - KLADIVO NA DIVADLO - Divadlo Archa

Premiéra 24.9.2004
Scénář a režie: Jiří Pokorný
Scénická hudba: Petr Kofroň
Dramaturgická spolupráce: Ivana Slámová
hrají: Jiří Hána, Karel Dobrý, Martin Pechlát, Alena Štréblová, Gabriela Pyšná, Eva Stanislavová

ObrazekInscenace režiséra Jiřího Pokorného se snaží zobrazit tragický příběh jednoho z největších divadelních umělců dvacátého století. Není rozporuplnější postavy v českém divadelnictví. E.F.B.: divadelní režisér, hudební skladatel, dramatik, teoretik, zpěvák šlágrů, levicový politik, vězeň koncentračního tábora, komunista, plukovník, charismatická osobnost, milovaný i nenáviděný.

Burian za svůj krátký život stihl vytvořit obrovské dílo. Je autorem na dvě stě hudebních děl a desítek vynikajících divadelních inscenací. I dnes si lidé zpívají písně „Chlupatý kaktus“ či „Má panna je v Panama“. Málokdo si ovšem uvědomí, že je zpívá tentýž Burian, který režíroval slavné Lidové suity, či Máchův Máj, napsal hudbu k filmu Cesta do pravěku.

"Dělat adorační představení rozhodně nebylo naším úmyslem.Chtěli jsme především připomenout osud silného člověka, nezlomného bojovníka proti nespravedlnosti a fašismu, příkladně statečného, který se vztyčenou hlavou přežil peklo koncentračního tábora, aby pak za složitých a ne zcela jasných okolností zabředl do hybridní bažiny poválečného komunismu, isolace, neúspěchů, nepochopení, ješitného zhrzení, sebeklamu, ale i nedocenění.“ říká režisér Jiří Pokorný.